Warning: Declaration of Struts_Option_Select::customizer_control_options($setting_name, $priority) should be compatible with Struts_Option::customizer_control_options($setting_name, $priority = 1000) in /data/web/virtuals/13217/virtual/www/subdom/matejrokos/wp-content/themes/portfolio/includes/struts/classes/struts/option/select.php on line 0
Nezařazené | Matěj Rokos, webový specialista

Posts from the ‘Nezařazené’ category

5 nějčastějších chyb firemních webů v Česku

5 nejčastějších chyb podle Podnikatel.cz

  • Graficky a technicky nepoužitelné weby
  • Nekvalitní obsah webu
  • Neaktualizovaný obsah webu
  • Nedohledatelné a nezapamatovatelné stránky
  • Chybějící nebo špatně dohledatelné kontaktní a identifikační údaje

5 nejčastějších chyb firemních webů z mojí praxe

  1. Obsah neodpovídá potřebám zákazníků, ale předstvám vedení nebo marketingového oddělení
  2. Starý a neplatný obsah webu
  3. Mizerná použitelnost webu
  4. Web nereflektuje práci firmy
  5. Příliš zbytečných hračiček (flash, javascript, designové fičurky)

Obsah neodpovídá potřebám zákazníků, ale předstvám vedení nebo marketingového oddělení
Šéfové si myslí, že všechno vědí nejlíp. A do fungování firmy si nenechají kecat. Tuplem ne od nějakýho webaře! Jak ten může vědět, co jeho zákazníci potřebují? Samozřejmě nikoho ani nenapadne se zákazníků zeptat, jaké informace by ocenili.

Markeťáci zase musí všechno patřičně odkomunikovat. Na úvodní stránku nacpou aktuální kampaně, velké logo, video s reklamním spotem, nabídku nejprodávanějších produktů, cool rozbalovací menu, kde každá položka má jinou barvu a písmo, nějaký ten chytlavý textík pro SEO a Facebook boxík s fanklubem firmy. To vše samozřejmě nad scrollovací zlom a běda tomu, kdo na to nekouká ve fullscreenu!

Starý a neplatný obsah webu

Že na aktualizaci webu není čas? Ale vždyť už jsou tam rok staré nabídky! To za ten rok nebyla ani hodinka na aktualizaci? Výmluva „všichni mají důležitější úkoly“ neplatí, protože web je služba zákazníkům a firma musí sloužit zákazníkům. A jestli na webovky vážně nemáte čas, tak je radši zrušte a prezentujte se jinak. Vážně!

Mizerná použitelnost webu

Web se nemá podřizovat tomu, jak ho používá šéf firmy. Tím myslím zejména jeho oblíbenou velikost písma a z toho vycházející přetékání boxů, nečitelné mikropísmo apod. Správný webař umí zákazníkovi vysvětlit, že existují různá rozlišení a různé prohlížeče. A samozřejmě je schopen to doložit nějakou statistikou. Nezapomene ani na pravidla přístupnosti a použitelnosti.

Web nereflektuje práci firmy

Tenhle problém má dvě stránky:

  1. Firemní web by měl říkat co firma dělá a jak to dělá. Podle webu si zákazník má být schopen udělat obrázek o tom, co může od firmy očekávat. Včetně úrovně služeb. Stránky „finančního poradce OSVČ“ se nemají tvářit jako web velké nadnárodní firmy. A web maličké ubytovny se nemá tvářit jako hotel Hilton.
  2. Web by měl reflektovat i způsob vaší práce. Tím myslím postupy, procesy, metody. Třeba na e-shopu popsat proces reklamace. Průběh zpracování zakázky. Nebo třeba co, jak a kdo platí. Nenajmete si přece firmu, když nevíte kolik a za co jim budete platit.

Příliš zbytečných hračiček

Už jsem to tady trochu nakousnul, takže teď konkrétně:

  • Jakékoli intro před úvodní stránkou snižuje návštěvnost!
  • Barevná cingrlátka a blikačky patří do cirkusu!
  • Dlouhé a dojemné články „o firmě“ nikdo číst nebude, jsou nudné a trapné.
  • Vážně musí být na každé stránce třicet sociálních vymožeností? = Facebook, Twitter, Tumblr, Flickr, Linkuj …
  • Javascriptová hejblátka a nahrávátka nejsou vždy a pro každého super.

A zlaté pravidlo nakonec: Všeho moc škodí!

P.S. Tímto digitálně podepisuji Web dogma Erica Reisse.

Od hvězdiček k „I like this“ – Hodnocení obsahu na webu

Jak hodnotit obsah webu?

  • Pravěk – známkování čísly
  • Středověk – 5 hvězdiček
  • Novověk – palec nahoru, palec dolů
  • Současnost – „I like this“

Potřeba vytáhnout kvalitní obsah a nechat zapadnout ten horší začala přirozeně růst s tím, jak rostl objem informací (a hlavně článků) na webu. Začínalo to známkováním „jako ve škole“, případně „od jedné do deseti“ a postupně se zjednodušovalo přes 5 hvězdiček až k tlačítku „I like this“ z Facebooku. Tvůrci webů postupně zjišťovali, že uživatelé jsou líní přemýšlet kolik bodů si článek zaslouží. Z toho vyplývá, že čím je způsob hodnocení jednodušší, tím víc lidí ohodnotí.

Že jsou uživatelé líní a rádi lžou věděl Michal Illich vždycky. Věděl, že nejlépe lidé hodnotí, když o tom vůbec nevědí. Tedy počtem přečtení článku, případně počtem odkazů na danou stránku. Žebříčky na blog.cz se tedy začaly stavět podle toho, kolik uživatelů blogu na daný blog odkazovalo (aka funkce „mí přátelé“). Články zase hodnotily počtem kliknutí na daný článek (odpovídá čtu/nečtu).

Logika celého hodnocení je průzračně jednoduchá a popsaná v prvním pravidle Steva Kruga (Nenuťte uživatele přemýšlet). Když se mi něco líbí, kliknu na to, případně kliknu na tlačítko „To se mi líbí“ hned u toho. Když se mi to nelíbí, jdu pryč. A přesně to je samozřejmě současné hodnocení Facebooku.

A tak přemýšlím, kam půjde vývoj dál…

Jak na malé weby? (poprvé)

Poptávka po malých webech typu firemní vizitky je docela velká. Existuje ale nějaký ideální způsob, jak takové individuální vizitky vytvářet kvalitní, samostatně upravitelné a přitom levné?

Typický zákazník malého webu chce:

  1. upravovat si texty sám
  2. fotogalerii, novinky, kontaktní formulář, …
  3. minimální náročnost na IT znalosti (protože neumí html, css a vlastně nic)
  4. co nejmenší cenu

Bez nějakého PHP, CMS, nebo tak něčeho, se neobejdeme. A máme tedy několik možností:

  • Použít CMS typu WordPress, Drupal, ModX… Jenže to je pro firemní vizitku kanon na vrabce.
  • Vyrobit slepenec z několika různých kusů open-source a webových aplikací (fotogalerie, mapa, twitter). Jenže to je na prd, protože každý kousek chce extra heslo a zákazník si zapamatuje sotva jedno. A spravovat to je děs a čurbes.
  • Naprogramovat to na zakázku. Jenže to vyjde hodně draho.
  • Použít framework typu CodeIgniter, Nette… Jenže to je taky zbytečně velké a pracné (tedy drahé).

Nějaké to kódování je v pohodě, protože stejně to dělá ostřílený webař (to jako vy nebo já smile ). A html se stejně dělá růčo. Teď jen aby toho programování bylo co nejmíň.

Nejčastěji se mi zatím osvědčil WordPress. Je to sice poměrně velký systém, ale když si za 3 měsíce začne klient vymýšlet, že chce tohle a tamto, většinou už to má. Je to i relativně rychle hotové a levné. Navíc je to osvědčený, otevřený systém, za který se rozhodně vy ani klient nebudete stydět.

Ale nebylo by přece jen něco jednoduššího, svižnějšího, míň žravého a blbovzdorného? Není nějaký pidi systém na tyhle věci?

Návrhové nástroje – Axure vs. pastelky

Tak jsem se popral s Axure. Prográmek je to vážně jednoduchý na ovládnutí, a když se doplní o balíky widgetů z webu výrobce, dá se v tom i leccos navrhnout. Výstupem je klikátko pochopitelné a použitelné i pro markeťáky[1]. Dířv jsem používal Pencil. To je zadarmo a oproti Axure tomu donedávna chyběl export html stránek. V nové verzi už je, takže vychází s Axure skoro nastejno.

Ale stejně, nejúčinnější nástroje pro návrhy GUI jsou pastelky a papír.
Minimální cena, maximální rychlost práce a hezký výsledek (skvělý poměr čas/výkon). Velkou výhodou je možnost použít na jednání s klientem větu: „Zřejmě jsme se nepochopili, zkuste mi to nakreslit.“
Každý to zvládne a taková drobnost může ušetřit desítky hodin práce vyklikávání špatného návrhu. To by měli zákazníci ocenit!

Ideální navrhovací proces tedy upravuji na:

  1. papírový nákres (scénář)
  2. Axure klikátko
  3. Polofunkční prototyp (via TemplateLib a MarbleWeb)
  4. Finální odhad času/ceny a zadání výroby

Vysvětlivka:
[1] Markeťák – urážlivé označení pracovníka, který neví co chce, ale bývá zadavatelskou firmou pověřen kontrolou (rozhodovací pravomocí) nad zadáním a návrhem projektu. Vybaven naprostou neznalostí technologií, odborné terminologie i principů, vyhlašuje, že to musí být „lépe vizibilní“, „SEO optimalizované“, „jet na ejdžeksu (ajax)“, „použitelné“ …
Většinou zastává pozici marketingového manažera, protože tam se jeho chyby dají snadno svést na neschopné programátory, špatný odhad trhu, náhlou změnu chování cílové skupiny způsobenou ekonomickou krizí, nebo na cokoli jiného.

Varování: Na jednáních s markeťáky bývám zticha, protože nemám odvahu jejich průbojné neznalosti oponovat.

iPad není odpad, ani novinka, ale má non-wimp UI!

Ještě jsem neviděl snad ani jeden kladný ohlas na iPad. Že to nemá multitasking, USB, slot na SD karty, neumí to tohle nebo tamto. No jo, to se vám to kecá! Ale že to má non-wimp interface, to už jste si nevšimli, co!

Zaprvé: iPad není novinka! Přístroj iPadu značně podobný popsal v roce 1987 John Sculley, bývalý šéf Applu. Jen se tomu říkalo Knowledge Navigator. A natočili o tom dvě reklamní videa: jedno, druhé. Pak se pokusili něco takového vyrobit – jmenovalo se to Newton. A teď se k tomu nápadu vracejí. Ještě to není úplně ono, ale už se to pomalu šine.

Zadruhé: Klidně se vsadím, že docela brzy vyjde nový iPad, který bude mít USB a slot na SD karty v těle i kamerku. iPhone první generace taky neměl všechno, co má 3GS. Hádám, že je to proto, aby měli nadšenci za dva roky důvod sáhnout znovu do peněženky a „upgradovat“.

Zatřetí: Že to nemá čtečku na karty si všimnete, ale že to používá non-wimp interface vám uniklo, co! (post-wimp, chcete-li) Jen se podívejte, jak vypadá kalendář, knihovna nebo fotky složené do hromádek! Přivést takový typ rozhraní do světa plného wimp je kumšt! A je to určitě ta největší inovace, kterou Apple poslední dobou tlačí.

Wimp interface má okna, ikony, menu a ukazovátko. Non-wimp pracuje s přímější reprezentací objektů. Snaží se, abyste měli dojem manipulace se skutečnými objekty (knížky, fotky). Úplně bez menu a ikon iPad není, ale v mnoha případech takové menu výrazně urychlí práci.

Jsem členem Prague ACM SIGCHI

Stal jsem se členem Prague ACM SIGCHI. To je občanské sdružení které je součástí celosvětové sítě lokálních poboček  ACM SIGCHI a spojuje lidi, kteří se zajímají o uživatelská rozhraní, user experience, přístupnost a použitelnost.

Už se těším na knihy, které si díky členství můžu půjčit a na přednášky. Bude ze mě ještě lepší specialista 😉

Aktualizace 2012: Oficiálně členem již nejsem, ale stále se o počítačová rozhraní, přístupnost a použitelnost aktivně zajímám.

Google Developer Day 2009

Google Developer Day byl super! Přednášky kvalitní, organizace akce perfektní. Zjistil jsem, že nová aplikace „Wave“ je tak převratně inovativní, že je zatím úplně na nic. A ještě dlouho potrvá, než se lidstvo posune od e-mailu o krok dál. Speciální pochvalu ale musím Googlu dát za přednášky pro manažery a podnikatele. Myslím, že v naší malé zemičce má taková podpora byznysu úrodnou půdu.

Limvirak Chea mi osobně pomohl s mým podnikáním, za což mu moc děkuji! Thank you Limvirak for your help!